Co je schematerapie
Integrovaný psychoterapeutický směr určený k léčbě dlouhodobých emočních a osobnostních problémů, včetně chronické depresivity, úzkosti, poruch příjmu potravy či hraniční poruchy osobnosti.
Integrovaný směr pro trvalou změnu
Schematerapie je integrovaný psychoterapeutický směr určený k léčbě dlouhodobých emočních a osobnostních problémů, včetně chronické depresivity, úzkosti, poruch příjmu potravy či hraniční poruchy osobnosti. Spojuje prvky kognitivně-behaviorální terapie (KBT), teorie attachmentu, gestaltu i psychodynamických škol.
Schematerapie byla založena americkým psychologem Jeffrey E. Youngem (původně žákem Aarona T. Becka, zakladatele KBT). Její začátky se datují od 80. let 20. století.
Young začal schematerapii rozvíjet proto, že klasická kognitivně-behaviorální terapie nestačila u pacientů s chronickými obtížemi a poruchami osobnosti k trvalému řešení obtíží.
„Schematerapie pomáhá tam, kde běžné metody narážejí na své limity.“
5 základních dětských emočních potřeb
Schematerapie chápe psychické obtíže jako důsledek nenaplněných základních emočních potřeb v dětství. Uspokojení těchto potřeb je klíčové pro zdravý psychický vývoj.
Pocit bezpečí, stability, přijetí, lásky
Základní pocit jistoty a sounáležitosti.
Autonomie, kompetence, identita
Schopnost fungovat samostatně a věřit si.
Svoboda ve vyjadřování potřeb a emocí
Možnost být slyšen a respektován ve svém prožívání.
Spontaneita a hra
Prostor pro radost, tvořivost a uvolnění.
Realistické limity a sebekontrola
Schopnost regulovat své chování a respektovat hranice druhých.
Uspokojení těchto potřeb je důležité pro zdravý psychický vývoj. Jsou-li naše potřeby v raném dětství přiměřeně naplňovány, vybudujeme si adaptivní, „zdravá" schémata, naopak jejich dlouhodobá frustrace vede k rozvoji maladaptivních schémat.
Raná maladaptivní schémata (EMS)
Schémata jsou trvalé vzorce poznávání, emocí a tělesných vjemů, které vznikají na základě našich dětských zkušeností. Představují vnitřní pracovní model neboli plán, podle něhož si dítě vytváří představu o sobě samém, o druhých a o světě kolem sebe.
„18 schémat rozdělených do 5 domén.“
Propojení potřeb, domén a schémat
Každá doména reprezentuje jiný okruh nenaplněných základních potřeb. Rozdělení pomáhá terapeutovi i klientovi lépe chápat, odkud schémata pocházejí.
Doména 1: Odloučení a odmítnutí
Potřeba: Bezpečí, přijetí, láska, empatie
- Opuštění/nestabilita
- Nedůvěra/zneužití
- Emoční deprivace
- Vadnost/Stud
- Sociální izolace/Odcizení
Doména 2: Narušená autonomie, výkonnost
Potřeba: Autonomie, kompetence, identita
- Závislost/Neschopnost
- Zranitelnost
- Propletení/Nevyvinuté Já
- Selhání
Doména 3: Narušení hranic
Potřeba: Realistické limity, sebekontrola
- Nadřazenost/Velikášství
- Nedostatečná sebekontrola/Sebedisciplína
Doména 4: Zaměřenost na druhé
Potřeba: Svoboda vyjádření potřeb a emocí
- Podřízenost
- Sebeobětování
- Hledání souhlasu a uznání
Doména 5: Zvýšená bdělost a omezení
Potřeba: Spontaneita a hra
- Negativita/pesimismus
- Emoční inhibice
- Nesplnitelné nároky/Přehnaná kritičnost
- Punitivita/Trestání
Cíl cesty: Adaptivní (zdravá) schémata
Rozvoj zdravých vzorců je klíčovou součástí procesu změny. Tato schémata vznikají při přiměřeném naplnění emočních potřeb.
Bezpečná vazba
Důvěra ve stabilitu a trvání vztahů.
Emoční naplnění
Víra v lidi, kteří naplní mé potřeby.
Sociální přijetí
Důvěra, že patřím do společenství.
Kompetence
Přesvědčení, že zvládám úkoly.
Rozvinuté self
Víra, že dokážu nezávisle fungovat.
Úspěšnost
Přesvědčení o své kompetenci v práci.
Empatické uvažování
Schopnost vnímat druhé s respektem.
Zdravá sebedisciplína
Schopnost udržovat rutinu a cíle.
Zdravá sebepéče
Ochota vyhradit si čas pro sebe.
Sebeřízení
Můj pohled je důležitější než uznání.
Optimismus
Víra, že věci dopadají dobře.
Emoční otevřenost
Ochota vyjadřovat své pocity.
Realistická očekávání
Jsem „dost dobrý“ takový, jaký jsem.
Soucit se sebou
Schopnost chovat se k sobě laskavě.
Copingové styly: Strategie přežití
Raná maladaptivní schémata se udržují prostřednictvím tří hlavních stylů zvládání. Tyto reakce vycházejí z našeho biologického nastavení na ohrožení.
Kapitulace
Ztuhnutí„Samozřejmě že mě nechce, já za moc nestojím.“
Člověk se podřídí obsahu schématu, věří mu, rezignuje na změnu, žije dle schématu, tím ho posiluje.
Vyhýbání
Útěk„Netýká se mě to, raději budu v práci.“
Člověk se snaží nebýt v kontaktu s bolestí schématu – odpojuje se od emocí, situací nebo vztahů, které by schéma spustily. Únik do práce, jídla, alkoholu.
Hyperkompenzace
Boj„Musím být nejlepší, nikdo nesmí vidět chybu.“
Člověk se snaží dělat pravý opak toho, co schéma říká, často přehnaně a rigidně. Nasazuje masku dokonalosti, aby zakryl pocit nedostatečnosti.
Schéma módy: Naše prožívání „tady a teď“
Na rozdíl od relativně stabilních schémat jsou módy proměnlivé a dynamické psychické stavy. Mód je „živý obraz schématu v akci“ – představuje to, co člověk prožívá a jak se chová v daném okamžiku.
Pojetí módů umožňuje terapeutovi i klientovi pochopit zdánlivě nelogické prožívání a nahlédnout systém, ve kterém člověk „přepíná“ mezi různými stavy.
Čtyři skupiny módů
Dětské módy
Intenzivní emoční stavy (Zraněné nebo Opuštěné dítě), které odrážejí pocity z dětství při nenaplnění potřeb.
Dysfunkční kritické módy
Zvnitřněné negativní hlasy (Trestající nebo Náročný kritik), které vyvolávají sebeobviňování nebo tlak na výkon.
Dysfunkční zvládací módy
Způsoby, jakými jsme se v dětství snažili přežít. Odpovídají copingovým stylům (např. Odpojený ochránce).
Zdravé módy
Klíč k uzdravení. Rozvoj zdravých módů umožňuje klientovi prožívat více stability, blízkosti a spokojenosti v každodenním životě.
Přehled schéma módů
| Typ módu | Název módu | Stručný popis |
|---|---|---|
| Dětské módy | Zraněné dítě (Vulnerable Child) | Smutek, osamělost, bezmoc, pocit odmítnutí. |
| Opuštěné dítě (Abandoned Child) | Silný strach z opuštění, panika. | |
| Rozzlobené dítě (Angry Child) | Vztek, frustrace, hněv při nenaplnění potřeb. | |
| Impulzivní / nedisciplinované dítě (Impulsive/Undisciplined Child) | Potřeba okamžitého uspokojení, nízká tolerance frustrace. | |
| Dysfunkční kritické /rodičovské/ módy | Trestající kritik (Punitive Critic) | Tvrdá sebekritika, trestání, sebeobviňování. |
| Náročný kritik (Demanding Critic) | Nadměrné nároky, tlak na výkon, dokonalost. | |
| Copingové módy – Kapitulace (Surrender) | Poslušný kapitulátor (Compliant Surrenderer) | Přijímá obsah schématu jako pravdivý, podřizuje se, rezignuje. |
| Copingové módy – Vyhýbání (Avoidance) | Odpojený ochránce (Detached Protector) | Emoční odstup, necitlivost, „vypnutí" pocitů. |
| Odpojený sebeutišitel / sebestimulátor (Detached Self-Soother/Self-Stimulator) | Únik do práce, jídla, technologií, závislostí nebo adrenalinu. | |
| Vyhýbavý ochránce (Avoidant Protector) | Systematické vyhýbání situacím a vztahům, které by mohly schéma spustit. | |
| Zvládací módy – Hyperkompenzace (Overcompensation) | Přehnaně kompenzující mód (Overcompensator) | Opačné chování než diktuje schéma, např. dominance, kontrola, perfekcionismus. |
| Perfekcionista / kontrolor | Přehnaný důraz na výkon, rigidní kontrola. | |
| Hledač pozornosti (Attention Seeker) | Potřeba obdivu, uznání, přehnaná sebeprezentace. | |
| Agresor / Útočník (Bully & Attack Mode) | Útočné, ponižující nebo trestající chování. | |
| Grandiózní chlubil (Self-Aggrandiser) | Působí nadřazeně, zdůrazňuje své kvality a úspěchy. | |
| Zdravé módy | Zdravý dospělý (Healthy Adult) | Integruje osobnost, reguluje emoce, chrání dítě, nastavuje hranice. |
| Spokojené dítě (Happy Child) | Radost, hravost, blízkost, spontaneita. |
Hlavní cíle schematerapie
Identifikace a porozumění
Klient rozpozná svá raná maladaptivní schémata, styly zvládání a módy, naučí se je pojmenovat a chápat jejich původ.
Náprava raných zkušeností
Vztah s terapeutem, práce v imaginaci či limitované rodičovství naplňuje nenaplněné potřeby a „opravuje" zraňující vzorce.
Rozvoj Zdravého dospělého
Posilování Zdravého dospělého, který reguluje emoce, pečuje o své potřeby a nahrazuje nefunkční zvládací strategie.
Snížení vlivu schémat
Cílem není schémata „vymazat", ale oslabit jejich sílu a omezit maladaptivní způsoby reagování v dospělosti.
Adaptivní fungování
Rozvoj zdravějších vztahových vzorců, emoční regulace, sebehodnoty a schopnosti naplňovat vlastní potřeby.
Čtyři pilíře technik ve schematerapii
1. Kognitivní strategie
Zpochybnění a přerámování rigidních schémat a přesvědčení. Učí klienta hledat alternativní výklady reality.
- • Kognitivní přerámování
- • Sběr důkazů pro/proti schématu
2. Zkušenostní (imaginativní) strategie
Aktivní práce s emocemi a ranými vzpomínkami. Umožňuje „přepsat" bolestné zážitky tak, aby potřeby dítěte byly naplněny.
- • Imagery rescripting (imaginace-přepis)
- • Chairwork (práce se židlemi)
- • Emoční dialogy
3. Behaviorální strategie (pattern breaking)
Vytváření a trénink nových vzorců chování místo těch, které udržují schéma. Přenos změny do každodenního života.
- • Nácvik nového chování
- • Behaviorální experimenty
- • Expozice v reálných situacích
4. Vztahové strategie (terapeutický vztah)
Terapeutický vztah jako nástroj změny. Terapeut dává klientovi korektivní zkušenost bezpečí, péči a hranice.
- • Limited reparenting (limitované rodičovství)
- • Autenticita a validace
- • Empatická konfrontace
Chcete se stát schematerapeutem?
Nabízíme komplexní vzdělávací programy akreditované mezinárodní společností ISST.